Do role neformálního pečovatele o blízkého člověka se někdo dostane nenápadně po malých krocích, jiný do toho spadne ze dne na den, aniž by vás na to někdo předem připravil. Ve společnosti slýcháváme, jak je důležité se postarat o své starší rodiče či prarodiče, že péče státu o seniory na těchto neformálních pečujících stojí a bez nich by to nešlo. A jak je krásná ta vzájemná pomoc, kdy se nejprve o vás starali rodiče a vy jim nyní, až jsou nemohoucí, jejich starostlivost oplácíte. Málokdo už ale vytáhne na světlo onu odvrácenou stranu mince – ony neviditelné a tiché dopady neformální péče na každodenní život pečujícího.
Neformální péče a oficiální data
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) k roku 2024, tak s péčí o osobu blízkou v rozsahu minimálně 20 hodin má v naší republice v posledních pěti letech zkušenosti každý pátý plnoletý občan nebo občanka. Častěji se jedná o ženy ve věku 45 až 64 let.
Výzkum, který MPSV provedlo, ukázal, že:
- Neformální péče má významně negativní vliv na život pečujících, zejména na jejich duševní zdraví.
- Každý pátý pečující má finanční problémy, každý sedmý pečující stále pečuje a nemá čas na nic jiného.
- Čtvrtina neformálních pečujících je na péči sama a více než třetině se nedaří skloubit péči s normální životem.
- Pečují v průměru 50 hodin denně, to znamená více než jeden pracovní úvazek.
- Třetina neformálních pečujících téměř neodpočívá. Pouze každý pátý pečující jezdí pravidelně na dovolenou.
Lepší to už nebude
I já jsem neformální pečující. Starám se již osmým rokem o svoji maminku. A víte, co je na té vší péči nejhorší? Že nemůžete doufat ve zlepšení stavu a na konci je jen to jediné – odchod milované osoby navždy. Smířit se s tímto není právě jednoduché a docela to zamává s psychikou. Pak jsou zde další věci, o nichž se dopředu nehovoří, ale s nimiž se dříve či později setká každý pečovatel. Tím pečovatel v mnoha rodinách bývá žena a často je na to úplně sama.
Ztráta hranic a proměna vztahu
Je to přímo emocionální zkouška – ta změna dynamiky vztahu s vaším rodičem. Už to není on, kdo se stará, ale role se prostě obrátily. Najednou jste to vy, kdo stojí na pečovatelské straně. Kdo rozhoduje o tom, co a kdy bude rodič jíst, kdy půjde na procházku a podobně. Z toho bohužel pramení i vnitřní psychické vyčerpání, neboť musíte stále balancovat na hraně mezi rolí milujícího potomka a autoritativního správce domácnosti.
Nedostatek volného času
Zpočátku se může péče o seniorního rodiče jevit docela jednoduše. Jednou týdně mu nakoupíte, pomůžete s úklidem, dohlédnete sem a tam na jeho domácnost. Pak ale přijde zhoršení jeho zdravotního stavu, nastoupí demence a vy najednou zjišťujete, že se staráte 24/7 s tím, že svému vlastnímu zaměstnání jste museli dát vale. Je z vás neformální pečující na plný úvazek s tím, že vy za celodenní pečování neberete ani korunu. Je to hodně frustrující a vyčerpávající.
Navíc ztrácíte možnost o svém volném čase rozhodovat podle libosti, protože žádný volný čas ve skutečnosti nemáte. Možná se můžete utrhnout na dvě tři hodiny odpoledne s tím, že se ale do určité doby musíte zase vrátit domů. Jet na výlet? Nemyslitelné, jelikož do za ty dvě hodiny prostě nestihnete. Maximálně tak někam na procházku do blízkého okolí. Volno o víkendu? Kdeže. Staráte se vlastně neustále.
Finanční tíseň opravdu bolí
Ve společnosti rezonuje téma, že starobní důchody jsou malé. Realita je ještě drsnější. Péče o seniora na plný úvazek totiž znamená, že:
- musíte odejít ze zaměstnání, případně přejdete na částečný úvazek, nebo si najdete na pár hodin brigádu – a výsledek? Drasticky se vám sníží vás aktuální příjem
- dlouhodobý dopad na váš vlastní důchod – roky strávené péčí se vám počítají jen jako náhradní doba
- skryté náklady – inkontinenční či jiné zdravotní pomůcky něco stojí, zadarmo není ani doprava k lékařům a podobně.
Sociální izolace jako plíživý nepřítel
Svět pečovatele se zpravidla smrští jen na byt či dům, ve kterém společně se seniorem žije. Je-li vám okolo 50+, tak vaši vrstevníci ještě vesele budují kariéru, jezdí po výletech a dovolených. Váš život se točí okolo léků, vaření a další péče o seniora.
Ty se máš, nemusíš chodit do práce
Asi nejhorší věta, kterou může neformální pečujíc slyšet, je uvedena v nadpise. Jistě, pečující nevstává každé ráno do zaměstnání, ale vstává také, aby pomohl seniorovi, nachystal mu snídani a léky. A že by měl doma „leháro“, se říct opravdu nedá. Péče bývá celodenní a někdy je nutné pomáhat i v noci. Bez možnosti dovolené, odpočinku. Kdo si to s pečujícím rád vymění? No nehlaste se všichni. Pečující má na starosti nejen seniora, ale také svoji domácnost a rodinu. Jestliže začal pečovat okolo padesátky, nezřídka jsou jeho děti ještě nezletilí puberťáci.
Neformální péče o stárnoucího rodiče nebo jiného blízkého člověka je jedním z nejnáročnějších úkolů, s nimiž je možné se v životě setkat. Je to zkouška trpělivosti a nezlomnosti, nezřídka končící vyhořením pečujícího. Není proto slabostí, když využívá všech možností, jak si práci ulehčit. Jsou tu terénní pečovatelské služby, denní stacionáře i odlehčovací služby. Bohužel jsou mnohdy plně vytížené. Tady na tom by měl stát zapracovat. Jsou totiž pro pečujícího záchranným kruhem.
A co vy? Pečujete, nebo vás to teprve čeká?
Zdroj: autorka
Náhledové foto: Pixabay
