Když padesátník bude v současné době hovořit s teenagerem o svém dětství, bude to, jako by mluvil o pravěku, v němž mě za kamarády dinosaury. Dnešní mládež si neumí představit, že existovala doba, v níž nebyly mobily ani sociální sítě a o umělé inteligenci se četlo ve sci-fi románech. A přesto se žilo a nedá se říct, že to bylo tak špatné.
Život v době, kdy neexistoval internet
Pamatujete si, jak vypadala telefonní budka? A jaké to bylo, když jste kupovali film do svého fotoaparátu? Při pořizování fotografií jste museli hodně přemýšlet, aby se povedly a nemohli jste je mrskat jednu za druhou, jak je nyní běžné. Neexistovalo, když se fotka nepovedla, tak jste ji smazali. Nesmazali, protože jste museli nejprve nechat vyvolat film ve fotolabu, což zpravidla nebylo na počkání, a teprve po pár dnech, až jste si hotové fotografie přišli vyzvednout, jste se dozvěděli, že jste půlku snímků pokazili.
Anebo ta už zmiňovaná telefonní budka. Už na ni u nás nikde nenarazíte. Poslední byla odstraněna v roce 2021 v obci Hlubyně. V budce býval telefonní přístroj a samozřejmě nezbytný telefonní seznam v listinné podobě, respektive většinou v salátovém vydání od toho, jak na něho kdekdo sahal.
Neexistovaly kontakty v telefonu nebo „pošli mi svoje telefonní číslo“. Nebylo ho čím poslat, jedině tak dopisem nebo na korespondenčním lístku. Telefonní čísla se zapisovala do notýsku a většinou jste si je musely pamatovat, pokud jste se někomu chtěli dovolat. Dnes si číslo pravděpodobně málokdo pamatuje, protože mu mobil ho naservíruje z kontaktů.
Hudba se nestahovala, ale kupovala
Když jste chtěli poslouchat svoji oblíbenou písničku, tak jste si ji museli koupit na kazetě, desce, posléze na CD. Kdo měl vlastní magnetofon, tak to vyhrál, protože si písničky mohl nahrávat z rádia na kazetu. Občas se její páska z kazety vymotala, ale nebyl vůbec žádný problém ji dostat nazpět. Stačilo vzít tužku a bylo to. Kdo má více než padesát let, tak určitě ví, o čem píšu.
Když jsme chtěli vědět, co dávají v televizi
Tak jste se museli podívat do tištěného televizního programu. A pokud dávali váš oblíbený seriál ve 20:00 hodin, tak jste v tu dobu museli být doma, abyste se na něho mohli podívat. Neexistovalo, že si to pak pustíte na druhý den ze záznamu. Maximálně jste mohli doufat, že pořad televize bude opakovat v dalším termínu.
Internet? Kdeže, jedině encyklopedie
Dnes stačí, když do vyhledávače na internetu zadáte heslo, co potřebujete zjistit, a on vám ihned najde několik odpovědí. Dříve jste museli za tímto účelem navštívit knihovnu, najít adekvátní encyklopedii, slovník, atlas či příručku a v ní se k informaci dopátrat. Na druhou stranu jsme si toho možná více pamatovali, protože jsme museli.
Cestování jen podle mapy
V autě býval nedílnou součástí jeho výbavy autoatlas. Bez něho se jezdilo těžko a snadno se zabloudilo. To lze i dnes, když vás navigace pomocí GPS navede špatně. Lidé museli umět číst v mapách a cestu si předem naplánovat, aby se do nich nemuseli stále dívat. Když jste zabloudili, nejrychlejší bylo se někoho kolemjdoucího zeptat na cestu. Pokud jste chtěli zjistit, kde se právě nacházíte, tak jste se nejprve museli podívat okolo sebe, zjistit orientační body a ty potom hledat na mapě. Nyní je to s navigací jednodušší, protože ona vám to přímo ukáže. A přesto se jezdilo a chodilo a do cíle cesty se lidé dostali.
Uměli jsme se i nudit
To dnešní děti neznají. Když se nudí, rodiče jim nabídnou tablet s pohádkami. Dnešní padesátníci se museli zabavit sami – šli ven, četli, stavěli bunkry, hráli karty. Anebo se opravdu nudili. Nic na tom nebylo špatného. Ona ta nuda je pro děti vlastně docela důležitá, protože napomáhá kreativitě a zdraví mozku. Nuda je inkubátorem, jenž pomůže nápadům, aby se dostaly na světlo světa. Dnešní lidé jsou přehlceni všemi možnými informace, jež se na ně hrnou z médií a sociálních sítí, které dobrovolně sledují, protože mobil nedají z ruky. A ten jim bere čas, jenž by mohli smysluplněji využít.
Tak takový byl život dříve. Byl jiný, ale protože byli tehdy dnešní padesátníci dětmi, tak mají na něho většinou ty nejlepší vzpomínky.
A co myslíte vy? Co bylo ve vašem dětství nebo mládí úplně normální, ale dnešním třicátníkům a dvacátníkům by připadalo jako život v pravěku?
Zdroj: autorka
Náhledové foto: Pixabay
